Každá doba a každá kultura vychovává svou nejmladší generaci jiným způsobem. A jistě si všichni myslí, že pro ně dělají to nejlepší, co mohou. Přímo legendární výchovou se stala ta, která probíhala ve starověké Spartě. Pojem „spartánská výchova“ se dostal i do lidových rčení. Jak ale probíhal běžný den kluka, který chodil do školy ve Spartě? Myslím, že mu není co závidět. Dalo by se říci, že mohl ale hovořit o štěstí, když se do této školy vůbec dostal. Ne, že by to bylo takové terno, ale alespoň už měl za sebou první „síto“.

§ Rodiče ve Spartě totiž neměli žádné právo rozhodovat o osudu svých dětí.
§ Otec odnesl novorozeného syna na místo, kterému se říkalo téměř něžně – beseda.
§ Tam seděla porota, která rozhodla o dalším osudu čerstvě narozeného hocha.
§ Porota chlapce prohlédla a pokud zjistila, že je schopen dalšího rozvoje, opět ho rodičům na čas vrátila.
§ Jestliže se jim nepozdával, hodili ho bez milosti ze strže.

Dětství plné bolesti

Když bylo chlapci sedm let, odcházel od rodičů do zmíněné školy. Tam fungoval až do svých třiceti let. Pokud ovšem náročnou výchovu přežil.
o Nejprve chlapce přidělili k družstvu, kterému velel o pár let starší mladík.
o Ten vyžadoval absolutní poslušnost.
– Jinak přišel ke slovu bič.
Aby se ještě více „otužovali“, chodili bosi a měli jen lehké oblečení. Ani stravy nebylo na přejedení. V jejich dvanácti letech se výchova zpřísnila. Jídla bylo tak málo, že jim mnohdy nezbylo nic jiného než jít krást. Kupodivu to bylo povoleno. Jen se nesměli nechat chytit. Jestliže se lup povedl, byli dokonce pochváleni.

§ Od patnácti let byli každoročně bičováni až do krve.
§ Pochopitelně, že nesměli projevit žádný strach a ani bolest.
Ve dvaceti letech se stávali vojíny a směli se oženit. Ale až ve svých třiceti se stává muž ve Spartě právoplatným členem společnosti.